V košíku nejsou žádné produkty.: 0 Kč
Secese – dekorativní secesní styl není jen Alfons Mucha
Secese (francouzsky art nouveau, německy Jugendstil) je ornamentální a dekorativní styl, který ovlivnila doba rozmachu a prosperity. Secesní sloh používal v architektuře, bydlení i užitém umění květinové motivy, abstraktní, ale i geometrické tvary.
Tento umělecký styl se objevil v Evropě a ve Spojených státech po polovině 19. století a plně se rozvinul kolem roku 1900, kdy byla v Paříži uspořádána Exposition Universalle, která ukázala uplatnění secesních principů v takřka všech oblastech lidské činnosti i umění. Obrovským úspěchem byla také v roce 1902 uspořádaná výstava Esposizione Internazionale d`Arte Decorativa Moderna v Turíně, na které byli zastoupeni umělci a desigéři z témeř všech evropských zemí.
Secese – sloh a styl nové doby
Byly to roky rozzářené elektrickým osvětlením, završené zdárnými pokusy o překonání zemské přitažlivosti. Po ulicích velkoměst jezdily první automobily a k nebi se začaly vypínat první ocelové konstrukce. Na obloze se objevovaly vzducholodě, oceány brázdily parolodě elegantních tvarů a vynález fotografu zaznamenával děje, které dávno minuly. Pro mnohé to byla doba nebývalé prosperity.
Byl to i čas, kdy po mnoha desetiletích naplněných pseudohistorismem, ve kterém architektura hledala svůj výraz a nacházela pro tvorbu předlohy v gotice, baroku, rokoku či renesanci, přinesli mladí výtvarníci nový dekorativní styl.
S novým názorem, se zcela novými výtvarnými činy, se nejprve objevil nový ornament. Ten již nebyl přejímán z jiných dob, tak jako ornamentika a tvarosloví v celém předcházejícím půlstoletí.
Hlavní znaky secesního slohu :
- ornamentálnosti
- plošnost
- záliba v neobyčejných barvách
- vláčný secesní ornament vyjadřuje zvlášní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnéu vypětí a tíhne k vyrovnané náladovosti
- secesní linie je plynulá vlnící se křivka, jež vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností
- obrací se k přírodním tvarům ( listy, květy … )
Představiteli architektury jsou :
- belgičan Victor Horta ( Dům Tasselových v Bruselu)
- francouz Hector Guimard (vstupy na Pařížského metra )
- Antonín Balšánek a Osvald Polívka ( Obecní dům v Praze )
- Josef Fanta ( průčelí Hlavního nádraží v Praze …. )
- španel Antoni Gaudí (chrám La Sagrada Família ….)
Secese – sloh a styl různorodosti a specifik evpropských zemí
Ovlivněna několika prameny nebyla secese jednotným stylem ve smyslu minulých slohových období. Vedle stylizovaného naturalismu a v Belgii zrozené secesní linie vznikla ornamentika založená na geometrii, na přímých liniích a současně i zcela střídmým zdobením. Secese se stala pojmem, který vyjadřoval řadu různých, často až protichůdných výtvarných názorů. Stala se tím i svědectvím o generačním rozvrstvení autorů a specifika jednotlivých zemí. Měla tolik tváří, kolika národnostními prostředími a tvůrčími individualitami prošla. Pro potvrzení těchto slov stačí uvést rozdílnost mezi anglickým a především skotským Moderním stylem a italskou tvorbou nazvanou Floreale.
Zatímco skotský a anglický směr měl možnost opřít se o tradiční klasicismus a byl oproštěný od dekorativních přívažků, Italové se projevili dekorativností. Secese zapustila své kořeny ve Vídni i v Praze. Ve Vídni v roce 1898 ve svých dvaadvaceti letech založil Josef Hoffman spolu s dalšími bouřliváckými vrstevníky vídeňskou skupinu secese.
K hnutí Sezesion, u jehož vzniku stáli vedle malířů v čele s Gustavem Klimentem i architekti Koloman Moser /1868 – 1916/ Joseph Marie Olbrich /1867 – 1906/ se k mladý tvůrcům svými pracemi připojil profesor vídeňské školy architektury Otto Wagner /1841 – 1918/. Tato osobnost byla významná i pro české architekty, kteří tehdy studovali ve Vídni. Wagnerův význam spočíval především v idejích, které proklamoval.
Pod vedením Josefa Hofmana vznikly v roce 1903 Wiener Werkstatte /Vídeňské umělecké dílny/, které se staly základnou pro rozvoj nábytkového umění v duchusecese. Vznikl zde formální styl, již zaštítěný průmyslem.
Vídeň pod vlivem výstavy Macintoshovy glasgowské školy se stala šiřitelem geometrického ornamentu. Ten zřejmě proti rozevlátým křivkám francouzského Art Nouveau svojí přiměřeností víc vyhovoval místní tradici. Nad volnou kompozicí rostlinných motivů a křivek převládl v tvorbě vídeňské architektury geometrický tvarový řád. Na svých stavbách a návrzích nábytku uplatňoval nejen J. Hoffman ale i Koloman Moser, Gustav Seigel jemný detail vycházející z čtverců. Výrobky Weiner Werkstaatte, charakteristické převažujícím využitím geometrických forem, navodily u některých komentátorů poznámky že v tvorbě vídeňských architektů došlo k diktatuře čtverce. Dalším z Wagnerových žáků byl Slovinec Josip Plečnik /1872-1957/, který přenesl secesi do Lublaně a který se po první světové válce svým osobitým a zcela nekonvenčním dílem zapsal do historie architektury mladého Československa.Ve Skandinávii byla secese pojmenována Skonvirkestil. Nové výtvarné úsilí proniklo i na Balkán a do Severní a Jižní Ameriky. Evropská společenská elita od samého počátku přijala tuto novou vlnu jako svůj životní sloh.
více na : http://www.aantik.cz/produkt/jidelna/
více na : http://www.aantik.cz/produkt/houpaci-kreslo-design-gustav-siegel/
více zde: http://www.aantik.cz/produkt/sedaci-souprava-josef-hoffmann-4/
Do Prahy se dostala secese především zásluhou Bedřicha Ohmana /1858-1927/ – úprava divadla Varieté v Karlíně, kavárna Corso, hotel Central. I přední představitel české architektury, Jan Kotěra, vycházel ze secese. Směřoval však k jednoduchosti. Je to patrné na Národním domě v Prostějově a jeho interiérech. Je pochopitelné, že tento směr, jako směr romantický, citový měl blízko i k folklóru. Dokazuje to i Kotěrou v roce 1902 navržená strašnická Trmalova vila, ale především práce Dušana Samo Jurkoviče /1868 – 1947/, Jana Kouly /1855 – 1919/ a Josefa Fanty.
Secese ve své době ovlivnila mnohé
Secesní ornament a secesní tvarosloví vtiskly své znaky i těm nejprostším předmětům. Nový názor pronikl bytovým zařízením, architekturou, ale reklamou a módou. Ovlivnil i manžetový knoflík pánské košile. Cílem tvůrců nového stylu byla komplexní účast všech umění při utváření předmětů všedního dne. Typickým představitelem široké všestrannosti byl i Alfons Maria Mucha /1860-1939/, spolutvůrce nového stylu, ale i jeho symbol. Vedle své rozsáhlé vlastní tvorby navrhl reprezentační Fouguetovu prodejnu klenotů v Pařížské ulici Rue Royal, pro kterou vytvořil projekt celého interiéru. Alfons Mucha navrhl nábytek, koberce, doplňky, ale i portál této prodejny. Pro světovou výstavu v Paříži vytvořil i návrh pavilonu. Řešil vzhled příborů, jídelních lístků a vinět. Nový názor pronikl bytovým zařízením, veřejnými prostorami, architekturou i módou.
Jakmile se nový styl rozšířil a předmětů unikátních a výstavních do obecného užívání, počal být spojován s oním starým romantickým názorem na zařizování prostorů – na pouhou dekoraci ploch nábytku. Stejně tak rychle, jak celé nové hnutí vzplálo a naplnilo předmětný svět, tak rychle pozbyl obliby. Je nutné si také uvědomit, že secese, která zasáhla výrazně nábytkovou tvorbu, byla často jen pouhou vnějškovou změnou ornamentu. Pomocí strojní výroby byly napodobovány výrobky, které měly mít charakter řemeslného zpracování. Ozývaly se hlasy, kladoucí rovnítko mezi kulturní vyspělostí a oproštěním předmětů denní potřeby ornamentu.
Dnes pohlížíme na secesi se stoletým odstupem a uvědomujeme si, že toto hutí bylo úvodem k modernímu navrhování nábytku. Otevřelo široké pole vynalézavosti a vedlo k uskutečňování nových tvůrčích nápadů bez svázanosti s minulostí a s pseudohistorickými styly 19. století. Z hlediska nábytkového umění byl nový proud nejen posílením, ale i obnovou umělecko – řemeslné tvorby. Přitom secese byla prvním pokusem používat práci strojů bez napodobování a nahrazování řemeslnické výroby. Byla i preferencí dokonalého detailu. Secese, která zdůrazňovala estetické hodnoty a kvalitní práci s materiálem se stala v mnohém pramenem soudobého návrhářství.
Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění – vybrané kapitoly z historie
