Josef Schulz

Dnešní článek se věnuje českému architektovi, pedagogovi, designérovi a restauratérovi v jedné osobě. Představujeme vám Josefa Schulze.

Josef Schulz se narodil 11. dubna 1840 v Praze na Malé Straně. Pocházel z velmi zámožní rodiny obchodníka Jan Schulze. Architekturu vystudoval na polytechnice v Praze a odtamtud přestoupil v roce 1861 do Vídně na Akademii výtvarných umění. Dostal se do ateliéru Eduarda van der Nülla a Augusta Siccarda van Siccardsburg, kde absolvoval v roce 1865. Již při studiu se stal asistentem architekta Josefa Zítky. Poslední dva studií strávil na cestách po Itálii, kde získával cennou praxi. Od roku 1871 působil v Praze jako samostatný architekt a majitel realit.

Schulzovy stavby jsou konstrukčně poněkud strohé, avšak technicky přesné a velmi dobře proporčně řešené. Vyznašují se uměřeným a krásným plastickým dekorem. Jeho vzorem byla italská a česká renesance, romantismus a historismus. Měl velký smysl pro detail a dekorativní umění, Pokračovací škole pro zlatníky a příbuzná řemesla vytvořil žákovské předlohy šperků a nádobí, které se dodnes zachovaly. Navrhoval sklo pro V. Hoffmanna, kované mříže a nábytek pro své stavby. V letech 1881-1883 rekonstruoval požárem zničené Národní divadlo v Praze a spolu s Josefem Zítkem vyhrál soutěž na stavbu pražského Rudolfina. Podílel se na výstavbě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a vytvořil návrh pro stavbu Národního muzea, které sám začal přezdívat „Chrám umění“. Mimo návrhů staveb se věnoval i návrhům interiérů (Lannova vila, Gröbeho vila).

Věnoval se i rekonstrukcím budov a restauratérství. Navrhl úpravu Sovových mlýnů na Kampě, obnovil sgrafita Schwarzenberského paláce. Byl to opravdu všestranný umělec. Zemřel 15. července 1917 ve Špindlerově Mlýně.